ŠTĚP.

Své vše když rozdal jsi, stisk ruky vřelý

ti dostač; o almužny bezcenné

všech druhých nestůj, tak jen hozené,

a nedbej, byť i zcela zapomněli.

U vánočního krbu, jak se dělí

kruh šťastných o ovoce zlacené,

kdo rodného si štěpu vzpomene,

jenž v metelici stojí osamělý?

Přec buď jak on a v každý žití mžik,

ať pták v tvém listí hnízdo staví, ať

jen přelétne, ať chodec nepozdraví

za stín tvůj! – Stůj, kam Velký zahradník

tě vsadil, jarem zkvétej, létem chlaď

a na podzim svůj plod nes nečervavý.