Stesk duše.

Snů pestrý roj se tiše vynořil

z paměti nedozírné hlubiny,

roj snů již dávno vybledlých

a v šeru duše zapadlých.

Vzpomínky svadlé v teskném průvodu

zas duší mojí táhnou znavenou –

stín hořkostí v ni znovu rozestřou

v zhrdání bídným životem.

Zdrásána duše v žhavém nitru svém

bývalé milenky své fantom zří,

dnů vášnivých se v mlhách tají bouř –

ó žel, že dávno stišených,

tak dávno stišených – – –