Stesk honicích psů.

Náš nadlesní byl dlouho, dlouho chorý.

Však v poledne hvízd’ na psy pronikavě,

i dvéře uzavřené na závory

jich náhlým vpádem rozlétly se hravě!

Dnes psi tak smutně před myslivnou leží,

své boky tisknou v trávu, jež tu bují,

obojky zvoní... Plotu řídkou mřeží

zřít lesy, jak se v mlhy ponořují.

Jak před deštěm by bylo... Mrtvo dýchá

z borovic, modřínů a jednotvárně

pivoňky voní, bzučí hmyz tak zticha...

Tři dny už čekají ti psi... Však marně...