Stesk. (II.)

Vy, které v nocích bezhvězdných jsem snil,

pod tíhou snů svých klesaje, své práce:

do kterých dálek šik váš zabloudil,

nezvěstná moje generace?!

Vy, které v nocích bezhvězdných jsem zřel,

mně rovní touhou, silou mohutnější:

na které pouští žár váš dohořel,

do kterých temných skryli jste se skrejší?

Noc přišla zas. Klid marně čekám leže.

Hodiny slyším těžce bíti s věže.

A potom ticho. Převalíš se. Hnus.

Hnus padá s nebe jak se stromu listí.

Chytráci. Sobci. Karrieristi.

– Brute, kde je tvůj Cassius?