Stesk. (III.)

Hluboká propast. Bezedná.

A spíš než propast bažina.

Jedná se a zas nejedná,

zapomíná a vzpomíná.

Hra stínová. Ptá tvůj se zrak:

„Co hraješ vlastně, mátoho?“

Také se střílí. Ale tak,

by nezabili nikoho.

Polnice náhle zatřepetá.

Už k smíchu stará polnice ta,

jež troubí vždycky nadarmo.

Už k smíchu hledat lidi celé.

A slyšíš mručet omrzelé:

Pod jarmo? Tedy pod jarmo!