STESK JANA Z JENŠTEJNA.

Jak Jan jsem tehdy vidění byl hoden:

Pán Ježíš klíč bral smuten od papeže,

hřměl v lidu svár, byl požár, lup a řeže,

pust chrám, kněz v krvi, chud a nesvoboden.

Pán Ježíš na kříži jsa vnově zboden,

i nad námi lkal, opate a kněže!

Já s hrůzou vstal, v tmách na modlitbách leže,

nést berlu déle lekal se i o den.

Rád u Praxedy svaté chud mru hladem.

Jen toho stesk mi však: i po svatosti vůdcích metá

smích potupu. Vlá bouře církve sadem.

Jde sám a lepší lid, kde cesta květy zdraných štěpů setá?

l Štěpán k nebe branám ukazoval,

chléb děle chudině již rukou druhou,

a kněz i lid jej vděkem kamenoval!

Bůh milostiv buď mně, kde Jeho nehodným jsem sluhou.