STESK JEREMIÁŠŮV

A míjel řadu domů mlčících.

Až k Jehovovi snové jeho letí.

V tom dupot krůčků zněl a dětský křik a smích.

Tu sklonil hlavu svou a řekl si: Dům dětí!

Před prahem domu zadumaný stál:

„Zatratíš jednou město hříchu, Pane?

Těch dětských hlasů směs kéž bysi netrestal,

ty tváře zardělé, ty vlasy rozcuchané!

Vy děti v moldánkách, vy rozesmáté,

vy bledolící a vy baculaté,

vy příliš plaché a vy urputné –

víc, nežli kdo z nás odpoví, se ptáte,

kam nedojdeme už, vy utíkáte.

Znám tolik věcí. Proč váš osud ne?“