STESK NOCI.

Mdlou vůní akátů noc je dnes prosycená,

a touhou stonavá tak tesklivou je dnes.

V zahradách za řekou do noci slavík touží.

Svou zádumčivou píseň zpívá jez.

Noc řečí tajemnou, slyš, hovoří teď k tobě.

Jak žalující čís’ bych slyšel hlas;

– Kdo jednou setkali se v pustých cestách žití,

že rozejít se musí, musí zas’...

Je steskem vzpomínek noc divně rozechvělá.

Akátů bílý tiše padá květ.

– Ó, poutníče, jenž smuten cestou kráčíš,

kde cíl je tvůj? A marno toužit zpět!