STESK PODZIMKU.

Mé srdce je jak svadlý list,

za říjnového šera svadlý,

mou hrudí táhne větru hvizd,

a v moje oči mlhy padly.

Svit žlutý plní duši mou,

je marno vše a mrtva touha,

jen vítr zpívá píseň mdlou

tak zádumčivě nějak, zdlouha...