STESK PODZIMU

Mé srdce je jak schřadlý list,

kdys při soumraku v říjnu svadlý,

mdlou myslí stená větru svist

a v tůně očí mlhy padly.

Svit plavý prší v mysl mou,

je bolno toužit, stůně touha;

jen vítr hude píseň svou

jak zádumčivý hoboj, zdlouha.