STESK STRÁŽE.

Jsi sám. A nevíš, zda bdíš či sníš

v tom podivném kraji.

Měsíční světlo a noční tiš...

Podivné tváře temnoty tají.

Živý se mrtvole podobá spíš

a mrtví zde živými stíny se zdají...

Jsi sám. A kdosi daleko tam

jakoby šeptal: Vzpomínám...

Nevěř. – Ten hlas i ty tváře lhou –

Smyslů to klam.

Shaslé to světy jen bloudí tmou.

Jsi sám a sám.

Nevěř. Nic nebylo, nebude, není.

Jen veliké utišení.

Až – „tam“.

Brzy se rozední. V modravé dáli

doznívá píseň: Vzpomínám...

Na líci tvojí se rosa stkví

velikou krůpějí...

A podivno – pálí.

Kdos’ na blízku vzlyk’. – Stůj! – Kráčí mhou...

Zvěř ze sna se budí.

Kdo tam? Stín ptáka šleh’ oblohou.

Tep srdce tvého ozvěnou zní

studenou ozvěnou v bezedné hrudi:

Kdo tam, – – kdo tam –

Jsi sám.