STESK.

Jeť mnoho strastí v našem žití,

jež lámou často mnohý čin –

vše předsevzetí rozplynou se v stín...

a mnoho těch, co jasně cítí,

že k jinému jsou utvořeni stavu. –

Však Osud velí... nutno sklonit hlavu! –

Jeť vládce zlý a přísný Osud!

l nejsvětější ideal,

jejž v duši mnohý pracně zbudoval,

ten nezmohutněl posud –

nevzešel v čin! – a zvolna odumírá

pak láska k žití, v krásno, svato víra.

Jen trochu vzpruhy... posilnění...

jen slovo uznání a vděk:

hned ze zbabělce vytvoří se rek,

paž napne, dětské svrhne snění –

vystaví čin Osudu za odvetu...

pak něčím je a může prospět světu.