STESK.

Velikých rozpjetí slavíme fantasie

nad proudy nečisté všedního života.

Pozlátka mnoho, prázdná nicota

břečťanem svadlým pyšnou hrobku kryje.

Hrdých srdcí zpěv horské rozzvučí stráně

a ozvěny šílí odrazem od jejich úbočí.

Klam sebe sama přítulný průvodčí

do sfér, jimiž prolétá anděl páně.

Pak chvějící se mrazem a vyhladovělí

prach, země majetek, padáme v pokoře

před majestátem věčných světel nahoře,

jež, naše nic objímající, jme vesmír zrůžovělý.