Stesk.

Stála růže v sadě, stála

Růže, krásná červená,

Pro ní láska moje plála,

Láska vroucí, plamenná;

Nechť mě bodal osud krutý,

Blahá byla duše má,

Vždyť mně všechno nahradila

Růže moje milená.

Na obloze v rajské kráse

Hvězdinka se třpytila,

I když vůkol temno bylo,

Hvězda má vždy svítila.

Co mi byly králů říše,

Co mi platil světa lesk?

Jiné blaho duše měla,

Růže krásu, hvězdy blesk.

Avšak přišla bouře černá,

Mrak mi pokryl hvězdu mou,

Krutou mocí mráz mi zničil

Růžinku mou spanilou;

Žalost krutá v prsou víří,

Slza bolná rosí tvář,

Nesvítí již nocí temnou

Hvězdy mojí spasná zář.

Až se rozptýlí mrak černý,

Toužně duše čekala,

Avšak na nebi hvězdinku

Darmo již jsem hledala.

Mráz mi růži nenavrátí,

Zhasla hvězda na nebi;

Od té doby darmo hledá

Srdce v žalu úlevy.