Stesk

Proč jenom, proč jen u mých cest

nesměly kdes i růže kvést?

Proč jenom rostl blín, jen blín

z tajemných odkuds ze hlubin?

Proč jenom aspoň na chvíli

zpěv ptáčat neb hry motýlí

nesměly trochu tepla vnést,

o novém jaru zapět zvěst?..

Zakřikli duši sluneční,

rozpjali flóry smuteční –

Bože můj, Bože, jaký den,

když kol jen bol a smutek jen?

Zakřikli duši – ubili

po slunci všecko úsilí,

ubili radost, nadšení –

kdo dosah toho ocení?

Zakřikli duši – srdce však

nemohl ubít žádný mrak,

to bije dál, cit neztrácí

a krvácí a krvácí.

Krvácí, rudě krvácí,

bludičkou kams se potácí

a přemítá a zápasí

a přemítá a šeptá si:

Proč jenom aspoň na chvíli

nehráli her svých motýli,

nepělo ptáče u mých cest

a nikdo nedal růžím zkvést?

Proč jenom rostl blín, jen blín

tak hořký, hořký... Z čích to vin?..

Cos kdesi vstává jako stín

z tajemných odkuds ze hlubin!..