Stesk.

Stesk po tobě mne zachvátil

a duše touží z těla,

kde v chladné půdě zasazen

Tvůj květ se za zdí bělá.

Stesk neodbytný jako smrt

mé hrdlo svírá pěstí –

ó, tam v tom bílém kalichu

jest vůně mého štěstí.

Zem v zahradě mé zkypřena,

mé lásky slunce plane –

ó, kdy Tě v zem svou přesadím,

mé kvítí milované?