Stesk.

Svit čarovný neviditelných světů

pad’ v šero mých úzkostných cest;

ten života okamžik svatý je tu,

kdy z jeho lích počne to kvést.

Toť dotknutí andělských křídel v letu

a zavlání mystických gest;

zřít v dalekých obzorech silhouettu,

ach, neznámých ohnivých Měst.

Tam zajít!

Po bolestných zápasech všedních, rvavých,

po bezprávích života vyzývavých.

A najít

tam pokoje blahého sladký květ

a všeho, co bylo – moc’ zapomnět!