ŠTĚSTĚNA

Ach, jedno živobytí truchlivé

a samé šedé hloží jen,

a druhé zase v samých růžích kráčí,

to: Štěstěna že kolo své

tak lenivě otáčí.

A nebýt půl již utlučen

a pověrčivý napolo,

již vzkřik bych na tu můru:

„Chyť kliku, stará parolo,

chci také jednou vzhůru!“