ŠTĚSTÍ.

Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,

več člověk věřil a o čem sníval,

jak květem luzně zřel před sebou kvésti,

odvanul první bouře mu příval.

Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,

jen hrstka z louky pestrého kvítí:

dnes cítíš tu vůni, vidíš je kvésti,

a zítra suché v ohni se vznítí.

Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,

ve lásce mizí, v naději hyne,

neuzří štěstí ni vonět, ni kvésti,

život můj dále mi bez štěstí plyne. –