Štěstí milujicých.

Blaze jemu, kdo nalezá milou,

Kteráž jeho sny potkává,

Když ji vidí ctnostnou a spanilou,

A duch s duchem se srovnává,

Když se srdce vylévají,

A nevině objímají.

Láska boudu v stkvostný palác mění

A v pustinách tančí, hraje,

To nejlahodnější oblíbení

V jiskrách ohně svého maje.

Lehký Boží krok zvěstuje,

Rozkoš nebes ukazuje.

Jara jasnost dává truchlivému,

Na růžový trávník stele;

Mračna rozptyluje bázlivému,

Posylňuje trpitele;

Pozdvihuje až do nebe,

Kde Bůh ukazuje sebe.

Ranní věnec od ní má červenost

Na květinách svých jasnější,

Zastíněný lesýk má zelenost

Na ratolestech světlejší,

Večerní zpěv sladší znění,

Ta života jest umění.

Milujicý na své lásky křidlách

K lepším krajům se zdvihají,

S nebe již v pozemských krátkých sydlách

Zlaté rouno dostávají,

Dřív než schránka zpráchnivěla,

Kteráž ducha jejich kryla.

O bohatství země nepečujíc

Sami sobě celý svět jsou,

Tvou, vládyko světa, potupujíc

Pejchu, před kterouž se třesou

Otrokové; jen hledějí,

Kterak sobě se líbějí.

Zlehka na hedbávném jara drnu

Podepření u studánky

Mezy kvítky, svíjíc sy korunu,

Své sčítají radovánky,

Ničemnosti zamítají,

V kterých mrzští se kochají.

Ruky tknutí, jenž skrz žíly běží,

A pohledu proníkání,

Oheň hubičky, jenž na rtech leží

Při stisknutém oddychání,

Kteréž z hlubin srdce vstává,

Rozkoš jim Anjelskou dává.

Lásky pohled, z nějž se duše dívá,

A nimž Anjel se zjevuje,

Pokynutí, kterýmž se usmívá

Milá y se podrobuje,

To milému více platí,

Nežli pahrbkové zlatí.

Ranního sna sladké polibení,

Kterýmž srdce se rozžalo,

Budí je k novému zalíbení.

Ono v loktích lásky spalo;

Teď celého dne radosti

Odlehčují povinnosti.