Štěstí spokojené mysli.

Spokojnosti zlatá! matko blaženosti,

Ty mi zemské cesty sladíš odpornosti,

Do kalicha smutku jen ty radost leješ,

Ty, když oči pláčí, v mém se srdcy směješ.

S nevinnou jdeš duší do temnice tmavé,

Neštěstí když seje strachy, péče žravé,

Jako nepřítele rek, je zapuzuješ,

V poutech sedícých ty mysl vyjasnuješ.

V nízké chaloupečce v tvé sem společnosti,

Šťastný, od světského hluku v vzdálenosti,

Nechť sy Páni mají nádherné své domy,

Do nichž třískávají nepokoje hromy.

Mlsní lahůdkáři nechť sy strojí kvasy,

Nechť jím zvučných huslí denně znějí hlasy,

Nezavidím toho –; kdo dnes hody strojí,

Žaludek sy zýtra pokažený hojí.

Nechť sy rozkošnícy mají marné tance,

Nechť jim hrdé zámky ohrazují šance,

Strasti střely y ty na hromadu boří,

Ty je v sylných hrázech bídně hubí, moří.

Neznámý ač živ jsem velikému světu,

S tebou vesel kráčím k poslednímu létu,

Když ty sprovázýš mne, tak dni života mi

Plynou, jako potok mezy květinami.