Štěstí.

Kemeth byl zmužilým, hrdinou, králem,

s královnou Fenellou ve sporu stálém;

v zápase nad mužem zvučného jména

stala se vítězem zchytralá žena.

S úsměvem na tváři, s vábnými rysy

Kemetha v zahradu vlákala kdysi,

kde socha umělá podivné zvěsti

tak měla napsáno: „Bohyně štěstí“.

U vchodu zahrady ve stínu mlází

jablko podává tomu, kdo vchází,

zbraň chová ukrytou ve druhé dlani,

kdo sáhne k jablku, – šípem ho raní.

Nepoznal Kemeth král nástrahy vraha,

k vábnému jablku dychtivě sahá, –

leč místo ovoce bohyně štěstí

šíp k srdci krvavou cestu si klestí...

Tak se nám ve světě s radostí daří!

Vábí a lichotí s lahodnou tváří,

sotva jí okusíš, – srdce ti zraní,

s bolestí po léta vzpomínáš na ni!