Štěstí.

By Jaroslav Kvapil

Nic nechci víc než bílý květ,

jenž v jasmínových keřích svítí

a který s vůní slét’

v tvých ňader toužné vlnobití.

Nic nechci víc než hvězdný svit,

jenž chví se v nebe bledém moři,

a který tiše skryt

ti ve hlubokých očích hoří.

Nic nechci víc než teplý dech,

jejž letní noc v svých lesích tají,

a kterým v sladkých snech

mne tvoje rety uvítají.

Nic nechci víc než umřít hned,

jak vadnou květy na svém stvolu,

jak v smrti na rtu ret

my šťastni umřem jednou spolu.