Štěstí.

Já, Bože, skromný vždy jsem byl a spokojen

s tím kouskem světa, jejž jsi za pobyt mi dal

a kam jsem vnesl snahy své, svůj tichý sen

a kde jsem bez nároků, klidně pracoval.

Lán polí, les a v dáli modré hory zřít,

toť věru štěstí, jaké nikdy nepoznal,

kdo nedovedl smysl pro přírodu mít

a kdo své srdce v službu hrubé hmotě dal.

A kolik ještě, Bože, k žití dáš mi dní,

nechť po únavě denní šťasten mohu dlít

vždy v luzné přírodě, až noc se rozetmí,

a sladce usnu, třpytem věčných hvězd jsa zpit...