ŠTĚSTÍ.

Štěstí je rozmarno, jak srdce dívčí.

Toužíš-li po něm, jen plaše se mihne,

duhová křidélka zlekaně zdvihne.

a prchá a skrývá se v mlhavou dálku,

dychtivá ruka ho nedostihne.

Marně je člověk zoufale hledá,

marně je honí, chytit se nedá. –

A jindy potkáš je, kdy ani netušíš,

vlídně ti pokyne a samo jde ti blíž

a k tobě pozvedá své oči upřímné

a samo prosí tě: „Chytni a vezmi mne!

chtěj jenom, bláhový, a budu tvým,

šťastným tě na věky učiním!“

A člověk hloupý se odvrátí jen,

odkopne štěstí pro jakýs’ bláhový sen,

v mlhách a v oblacích štěstí své hledá

a běží za tím, co chytit se nedá.