Štěstí.

Často člověk hledá v dálce

Žití svého krásný ráj,

A nepozná v citu válce,

Že mu kvete blízko máj;

Jako plavec, v touhy říši

Spěje, zda tam štěstí jest,

Nevěda, že v prosté chýši

Může jemu nebe kvést.

V cizí pruhy, v cizí kraje

Horlivě se klopotí,

Osud si s ním frašně hraje,

Hned ho rve, – hned lichotí.

A když mní se být u cíle,

Vloží smutně čelo v dlaň,

Neboť ještě dlouhá chvíle

Až do ráje čeká naň.

Než tu nemá více síly,

Aby dále putoval,

A tak zase k vlasti pílí,

Kde si dříve stěžoval;

Lituje, že hůl kdy zvedal

K pouti v světě vrtkavém,

Neboť štěstí dál co hledal,

Najde blízko – v srdci svém.