ŠTĚSTÍ.

Bylo to, jakoby prapory městem se rozevlály,

na těžkou, tmavou hladinu řeky jakoby hvězdy napadaly,

bylo to, jakoby vzdušní barevní motýli

v srdci mi tančili

letním dnem opilí.

Radost má letěla ulicemi, radost má na vše se smála,

všecko kolem v náruč pochytala, zobjímala,

chodníky, domy, jarých i umdlených chodců proudící davy,

plamenně rozrůstala a vysoko šlehala, do ulic stohlasé vřavy

široce rozlil se proud její povodňově dravý.

V mlhy mne objaly, bílé, sladce se lichotící,

melodickou hudbou zněl déšt prudce na dlažbě tleskající,

jak zvonky stád na horách tramwaye zvonily, hymnicky zpívaly splavy,

a nade vším zněl děkující,

hlasitě štkavý,

šťastný můj pláč...