ŠTĚSTÍ.

Alej černých, holých snětí,

dlouhé zimy smutný podíl –

ani lístku neviděti.

Já v ní se svým Štěstím chodil.

Hlava stranou nachýlena

pod bohatým, temným vlasem –

všude kolem jaká změna,

Štěstí, čarovným Tvým hlasem!

Myslil jsem, že sníh to bílý

s oblak šedých k zemi padal –

zatím křídla na motýlí

bílý pel se tiše skládal.

A byl jarní den tu smavý,

honili se běláskové –

kolem drahé Tvojí hlavy

oblétali moji snové.

A byl den, jichž v květnu málo,

místo sněhu – s ratolestí

bílé kvítí spadávalo

do Tvých vlasů, moje Štěstí...