ŠTĚSTÍ

Ó štěstí, nektare v číši své rudé,

jež od bohů v smrtelné přešla kdys ruce,

by po ní se sápaly v šílené půtce,

pohledem slepců ji hledali všude!

Zda mne též opiješ, sladký ty blude,

neznámou chutí, jež uspává prudce,

když dotkneš se retů, jež vypráhly v muce,

zda pro mne kapka jen v číši tvé zbude?

Dlouho mne lákala rudá tvá číš,

blížím ji k ústům vždy blíže a blíž,

jednou jen před smrtí chci z ní též píti,

cítit, jak sen ke mně přichází

s vůní a rajskými obrazy,

a pak již nikdy se nevzbuditi!