Štěstí.

Co je štěstí, co je štěstí?

V potu práce usmívat se,

vesel jít pak davem lidí

k odpočinku svěžím luhem,

radost mít nad krásným květem,

nad nádherou hvězdné noci,

nad stříbrným světlem luny,

nad velebou ranní zoře.

Snít nad knihou poesie,

zírat němě v krásu sochy,

stíhat duši v tazích štětce,

opíjet se tajem hudby.

Jásat nad svým zdravým tělem,

hrd být na svou tvrdou ruku,

která umí stejně bíti

v nestoudnou tvář darebáka

jako v prsa nepřítele.

V jara mládí bujně rozkvést,

v létě žití sbírat plody

práce svoji neunavné,

až čas přijde, klidně zemřít,

věda, že’s byl trochu platen,

oplakán a nezapomněn.

Druha mít, jenž dobrý, věrný,

jemuž můžeš říci všecko,

sen svůj, smutek, plán i touhu,

který se ti nevysměje.

Konečně – mít na dně srdce

koutek a v něm obraz ženy,

milované, milující,

jež tě něhou vzhůru vznáší,

žíti v ní a žíti pro ni,

stavět stánek štěstí pro dva,

opíjet se tichou láskou,

čistou, která posvěcuje.

S chvěním vroucím v hloubi duše

jíti vstříc k té velké chvíli,

kdy tvou bude celá, celá,

krásná, něžná, silná, sladká,

jíti vstříc k té slavné chvíli,

kdy ti podá Tvoje dítě,

bys v něm zlíbal ji i sebe...

Co víc může dáti život?

Můžeš chtíti více štěstí,

mladý hochu, druhu, bratře?

A s tou vírou ve své duši

neutoneš v žádné bouři,

budeš vítěz v každém boji,

nepodlehneš v žádné strasti,

najdeš štěstí, kolik třeba

pro vás dva i pro své bratry –

najdeš radost života...!