ŠTĚSTÍ.

Mně zdá se: Štěstí jednou pouze

jde kolem našich veřejí,

a klepá zticha, klepá v touze

a čeká s novou nadějí.

A mnohý vnořen ve svou práci,

jak bušil stále, tepal, kul,

je nezaslech’ a že je ztrácí,

si sotva ve snu vzpomenul.

A mýlkou zas je odbyl mnohý,

a otevřít se mnohý bál,

snad stokrát sklamán vírou v bohy –

a štěstí vzdychlo a šlo dál...

A myslím: Také u mne bylo,

já byl jsem pryč neb musil spát,

a tak se jenom ohlásilo

a nepřišlo už vícekrát.