Stichni.

Jitřní zásvit v lůno niv

vábně volá žití div,

démanty se blýská rosa

v květech jasmínů a jív.

Paprsků se déšť ve stráň

zabodal i v snivou pláň,

růžového světla příval

setřásá se v moji skráň.

Duchové všech mrtvých dob

mlčky jdou kol, beze stop,

v tajné tiši, beze stonu,

jako v květů plný hrob.

Věčný klid tu kolem zřím,

ticho v kraji mlčícím – –

stichni, duše, stichni na vždy,

neruš klid ten bojem svým!