STIGMATA

Patero ran, svaté souhvězdí,

hoří na božském tom těle;

jako jitřenkou jsou, jež se rdí,

jíž se rozední zem cele.

Pět to zámků otevřených je

brány dlouho uzamčené,

kde stál anděl, přístup zbraňuje,

s mečem žhoucím od plamene.

Tady před ní kvílel staletí

Adamův rod pro své viny;

čekal, až se brána rozletí

pro zbloudilé Boží syny!

Svatá chvíle je tu spasení

pro lidský rod, jenž byl kletý;

z pěti ran těch divem pramení:

„Alleluja“ hřmí to světy!

Naděje, ó blahá závrati,

nač se děsíš svého z boje?

tady kyne také návrat ti,

půjdeš tu i duše moje!