Stigmata.

Ne Seraf mystický v snech vytržení

jak Františkovi na alvernské hoře, –

svá stigmata i v bok i v údy tvoře,

nás oblétá a raní život denní.

Krok nohou vede břitném po kamení,

v slz proudy tiché mdlé nám ruce noře,

– sám zbolavěl je, mozoly v nich hoře, –

krev ran víc jitří chladu pavučení.

Jen časem vtiskne nadšení nám zoře

své stigma v skráň, jež pochyb zbodly hroty, –

s ním ku křtu duší vstoupnem v krásy moře.

Ne na trh k divům flagellanti nazí,

svá stigmata cel nesem do samoty,

kde pečetí svou smrt nám srdce zmrazí.