STILISOVANÉ KVĚTINY H. VOGELERA.

To jsou ty květiny, jak já je vidím vždycky!

Ne ty, jež vnímá chladný duch a zrak,

jenž na nich zjišťuje jen suše empiricky

ten onen tvarový neb funkční hmotný znak!

Leč ty, jež vnímal cit, a z nichž jak melodie

svítí a usmívá se vstříc ti vítězná,

v srdce se hladí blaženě, a nyje,

květiny duše, světlá, líbezná!

Tak vytušené z empirických tvarů,

v tresť očištěné květy étherné –

to jsou Tvé květiny, jak kvetou v plném jaru

v své něze milostné též očím duše mé!

Jak v mých, v nich svítí celé Jaro v kraji,

se štěstím svým i láskou, dětskou nostalgií:

Že vidíš dívky, kterak věnce vijí

na stráních květnatých, na břehu svazích v máji.

Že cítíš v nich jich ruček, šatu vůni,

že vidíš vtělenou v nich dívčí něhu jich,

křehkost a svěžest, vše, čím sny jich stůní –

sám symbol dívek – květin subtilních!

Že duší cítíš zde příbuznost bytí všeho,

květin a dívek, duše se zemí –

že cítíš: Něžné kouzlo smyslného,

je květ z vyššího žití mystického,

a blahořečíš tomu spojení!