Stín.

On řekl: Pojď! Já kříž jsem zved’ a šel;

když na ramenou do krve mě zrýval,

já v bolestech jsem nadšeně si zpíval.

Žár mučednictví ve mně zahořel.

A prošel jsem snad celou žití dél,

však teď, jak soumrak by se v duši stmíval,

zrak jak by víc a víc se rozteskníval,

tak sám se cítím, jak bych osiřel.

I volám! Hlas můj div že nezavzlykal:

„Kde kráčíš, Pane, přede mnou, jak’s říkal?

já neviděl jsem tebe posavád!“

A po boku mém, kam teď stín můj pad,

já slyšel, jak hlas vlídný náhle vzchází:

„Jsem stín, jenž krok tvůj družně doprovází!“