Stín Libušin.

Na slunné výši hor on časem káže nám:

„Hle, rozhled čarovný, tam v dáli váš je cíl!

však v cestě rokle jsou a spousty skal a ledy,

zda v srdcích lásky dost, zda v pažích dosti sil?

Výš peruť odvahy! já holubičkou v tmách

chci v čele vašem jít, chci vůdcem býti vám!“

Jdem dolů: v mrazivých však mlhách netečnosti

my ztrácíme se – stín jde sám a sám.