STÍN PADL NA DUŠI...

Stín padl na duši,

tesklivost schvátila ji,

s cimbuří černých snů

korouhve černé vlají.

Cosi mně umřelo,

ve hradě mrtvý leží,

světýlko lampičky

dere se oken mřeží.

Od věže do šera

havrani drsně kráčí –

před branou zavřenou

touhy mé tiše pláčí...