STÍN VEČERNÍ.

Stín jakýs vábivý na večer smířlivě padá

na hladinu duše mé. Plachý stín ženy

s tou krásou linií měkkých, jež mohou být zřeny

jen očima duše, s tou krásou, jež neuvadá.

Má pevné, křišťalné srdce, má porozumění

pro podstatu lásky. Nad davy povýšena,

žár vášní proniká bystře a skoupá přec není

se slunnými dary své mladosti, vnímavá žena.

Cit, duše jí ochabne drtícím úderem pouze!

Žal vycítí v ráz – i když nejtajněj v srdce se vkrádá.

Pak obejme lichotně srdce to v horoucí touze

tou krásou svých linií měkkých, jež neuvadá.