Stín

Tvůj stín jest u mne. Modrou tmou

nehmotnou blýskne podobou –

já vím: to jenom utkán jest

z měsíční příze, z chvění hvězd,

já vím: to jenom oživen

jest mojí touhou v prudký sen –

a přec je v něm i těla tvar

i srdce tep a krve žár –

Já cítím jej, jak u hlavy

se vlní, hebký, splývavý,

já cítím jej, jak dotýká

se těla mého, proniká

můj každý nerv až do dřeni

v světelném nočním jiskření –

půlnoční stín – jak splývám s ním

objetím horkým, bolestným –