STÍNEM I JASEM.

Stínem i jasem,

světlem i tmou,

klamem i nadějí

dny naše peřejí

žití se dmou.

Hned tvoji duši

pronikne žal,

hned se v ní uhostí

paprsek radosti,

v šeru jak skal.

Věčná tu různost,

věčný tu taj!

Hned pouští zdá se ti

svět ten – a v zápětí

mníš, že to ráj!

Hned najdeš růži,

hned najdeš blín, –

hned jas tě rozruší,

hned padne na duši

temný ti stín.