Stíny a paprsky.

Stíny a paprsky po kraji bloudí,

a mně se vzpomínky do srdce loudí:

chvějí se, tratí se, znova se jeví,

jak zašlé mladosti vzdechy a zpěvy.

Paprsky duše, mé zpěvy a zkázky,

zaplašte lící mých stíny a vrásky,

slíbejte duši mou blažených do snů,

jak bílé paprsky stařenu sosnu.

Hruď se jí zjasnila; na kypré sněti

zapípnul ve spánku rod ptačích dětí;

tím drobným pípnutím srdce mi buší –

blednou a mizejí stíny v mé duši.