Stíny.

Stíny otců velikých

cítím často v kraj se chvět,

nikdo z nás je neslyší,

nikdo nezří jejich let.

Ale člověk cítí to,

že tou bílou, lehkou mhou

ti, kdo dávno umřeli,

přes tu naši zemi jdou.

Stíny, stíny, mějte klid,

co vás volá na tu zem?

Spěte v tmavých hrobkách svých,

spěte tichým, tvrdým snem!

– A my spáti nemůžem’,

třeba žitím znaveny,

ležíme tam ve chrámech

pod těžkými kameny.

Pod kameny z mramoru,

po kterých vy šlapete,

slyšíme vás volati

pro ty křivdy staleté! –