ŠTÍTY

Dnes hořely štíty!

Rudými, nahými těly planuly

a kouřem mlhy se draly.

Z pochodní borovic slzy kanuly

do tmavých nádrží propastí;

o větve smrště se rvaly,

o smilování k nebi je zvedaly,

by štítům shořet nedaly

nebeské blesky,

mračen světelné stezky.

A padaly mlhy hasící,

jak obleky padaly

na těla ohořelá,

jak opony na výhně kypící,

na lůna osiřelá

lesních mýtin.

A jediná myšlenka svorná

ovládla les

i srázu úvaly;

až mlha se odvalí

a přívalu běs,

by oky mlžných sítin

do dáli

jak velkosti symbol

čněla zas štítů čela vzdorná.