Stížnosť u trůnu.

Přišla hvězda časně zrána

před samého světů pána:

„Už se nechci nechať viděť,

před lidmi se musím styděť.

Onehdy jsem v světle prostém

nad Karlovým stála mostem.

Kolem Vltavy – to bylo lidí,

že to hvězdy jenom zřídka vidí.

V tom tu jako ňáká kometa

letí vzhůru žhavá raketa;

najednou se v krásné hvězdy změní,

že to není ani v uvěření.

Mě to, pane Bože, ukrutánsky hnětlo,

že ti červi zemští mají lepší světlo.

Tato slova hvězda děla plačky.

Na to Bůh: „Jdi, bloude, to jsou jejich hračky!“