Stlumený pokoji můj, jaký těžký šer tu,

Stlumený pokoji můj, jaký těžký šer tu,

spíš žalář, hrobka, chrám modlitbu lákáš se rtů.

Hra zdola harmonia v sny mé sténá zticha,

kdos blízko pochován jak rovu z hlubin vzdychá.

Dost dum, má otrokyně, Obraznosti lichá,

co rozkazuje, plň má nezkrocená pýcha:

Smích, tanec víno chci, šílenství sladkých žertů,

žár těla, ústa, ňadra, klín, chci vášní ku koncertu

hry lásky, závrať polibků, chci peklo objetí,

ji písní zmámit v hřích, jí sebe spíjeti,

žár slunce ruměnné chci její milosti,

chci hmotou urvati mžik štěstí věčnosti...

Ne, kouzelnice má, nic nechci sám, AŤ ONA ÚSMĚV MÁ,

mé nebem vězení, mé rájem zoufalství a rozkoší má tma.