Stmívá se...

Takové tajemné, neznámé přítmí

se snáší tiše v bytost mou,

a s ním palčivé, dávno zniklé rythmy

můj trpký klid zas na kříž pnou...

Teď cítím bolest, stichlou v nedohledu –

(po letech se vrátila ke mně!) –

a v duši místo tepla hory ledu,

jichž spodní proudy hučí temně.

Takové tajemné, děsivé přítmí

se snáší tiše v duši mou, – –

Vyzněly nasládlé, měkké rythmy

a jen ty ostré v duši žhnou...