Stojí palác na posvátné skále,

Stojí palác na posvátné skále,

Nepotká se nikdy s rozpadem;

Nezvratným jest Pán mu základem,

Jenžto se v něm jeví dokonále.

Věkové ho ověnčují stále

Bohatějším jenom odmladem,

Děje světa jsou mu obřadem,

Vesmír schází se v něm k Boží chvále.

Hřímá bouře, do skály se blýská,

Ječí moře, příboj k skále tříská,

Země syrá tetelí se v hrůze.

A ta skála? Směje se té hlůze;

Rozpadne se vesmír v hrstku rumu,

Církev stane věčně na svém chlumu.