STOLNÍK

Sudaku víno šampaňské,

já vezmu si tě v taji,

Bůh vyhnal hosty z ráje dnes,

tož sám chci býti v ráji;

či mám být věčně odsouzen

jen ku kvasu a láku?

Chci okřát bohů nektarem:

šampaňským ze Sudaku.

Sudaku víno šampaňské

ať také mne dnes blaží,

vždyť hosté sotva číšek svých

by udrželi paží;

jeť korouhvička samý sten,

rtuť padla silou tlaku,

tož zjasním mysl nektarem:

šampaňským ze Sudaku!

Sudaku víno šampaňské,

jak včely když se rojí,

ven šumí z hrdel láhvových,

leč každý neduh hojí;

a hojí lásku, hojí hněv,

skráň učencův i žáků,

jest pravým bohů nektarem

šampaňské ze Sudaku.

Sudaku víno šampaňské

víc choré mysli svědčí,

než léky naplněná loď,

a zdráv je, koho léčí;

jím vzlétne srdce raněné

výš orla, krále ptáků,

jeť věru bohů nektarem

šampaňské ze Sudaku.

Sudaku víno šampaňské

všem strastem odolává,

kdy z láhví v číše srší ven

jak zlata kypná láva;

jím duše skvoucí nádherou

se vznáší do oblaků,

jeť čarným bohů nektarem

šampaňské ze Sudaku.

Sudaku víno šampaňské

vše zničí, hruď co moří,

když perel jeho kaskády

v hloub útroby se noří;

hned žal i lítost’ letí ven

jak mračno bouřliváků,

jeť slunným bohů nektarem

šampaňské ze Sudaku!

Sudaku víno šampaňské,

nuž, ať se tedy pění,

dnes, dnes chci plně šťastným býť,

snad zítra vše se změní;

jeť lidských strastí všude kol

jak divokého máku,

chci vyplenit’ je nektarem:

šampaňským ze Sudaku.