STOPA.

Procit jsem ráno, hlédnul v les,

připomněl milá jména –

najednou zvětřil jsem: – Tudy dnes

před chvílí proběhla žena.

Taková mdloba mne chopila,

při níž se protáhne tělo,

kdy zívne hlava opilá,

ač se jí zakousnout chtělo.

Kdo to byl? Tvář a pohled – ach!

Nic nevím. Cítím dech ženy.

Cítím dech její jen ve stopách

vášní až přesycený.